Dipladenie: Vše o pěstování a přezimování

Jakmile se na podzim ochladí, musí dipladenie z balkonu dovnitř, mráz nesnese a dlouhý chlad jí škodí. Pochází z tropické Ameriky, druh Dipladenia sanderi, který popisujeme níže, z Brazílie. Ve své domovině roste v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí a stálou teplotou.

Stručná odpověď. Dipladenii přestěhujte dovnitř dřív, než noční teploty venku klesnou pod 10 až 15 °C. Přes zimu jí dejte co nejsvětlejší místo, kde teplota neklesne pod 10 °C, ideálně nad 15 °C, zalévejte jen tolik, aby substrát úplně nevyschl, a nehnojte.

Před stěhováním ji prohlédněte kvůli sviluškám a molicím a zkraťte ji podle místa, které pro ni máte. Koncem zimy ji seřízněte, s hnojením začněte, až začne rašit, a ven ji vraťte, až budou teplé i noci.

Má ráda světlo

Za oknem potřebuje dipladenie světlé stanoviště bez přímého poledního slunce. Má ráda běžnou pokojovou teplotu, proto by v zimě teplota neměla klesnout pod 10 °C, ideálně ani pod 15 °C. Jinak vám na příliš chladném místě začne žloutnout, a navíc jí opadají listy. Také ji chraňte před větrem, který rozhodně není jejím přítelem. Velmi rychle dokáže polámat i potrhat květy či listy. Dejte si pozor i na dlouhodobé sucho, i to by se jí nemuselo líbit, i když něco vydrží.

Pokud máte viktoriánský skleník, nejspíš ji přes zimu umístěte tam, pokud je vytápěný a teplota v něm v noci neklesá pod 10 °C. Když ji zasadíte do vhodných nádob, které budou velké a samozavlažovací, budete spokojení. V zimě ale nechte zásobník samozavlažovacího květináče prázdný a zalévejte shora, jinak substrát zůstane trvale mokrý.

Určitě ji pravidelně přihnojujte. Vybuduje se pak kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vybírejte spíše tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Když málo kvete, mívá málo světla, tepla nebo živin. Přesazení pomůže, až kořeny vyplní květináč.

Proč dipladenie nekvete? Podle RHS za tím často stojí nízké teploty, hlavně na jaře, a Mississippi State University Extension připomíná, že kvetení podporuje slunce. Přesazujte podle RHS v únoru nebo začátkem března do zeminy bez rašeliny s podílem hlíny. Dospělé rostlině stačí nádoba široká 25 až 30 cm.

Jak často hnojit? Clemson University doporučuje na jaře a v létě hnojit každé dva týdny hnojivem s vyšším obsahem fosforu, například s poměrem živin N-P-K 10-20-10. RHS radí od jara jednou měsíčně univerzální tekuté hnojivo a v létě hnojivo s vyšším obsahem draslíku, jaké se používá na rajčata. Fosforové i draselné hnojivo podporují kvetení, stačí zvolit jedno.

Od podzimu do konce zimy nehnojte. S hnojením začněte, až rostlina po únorovém řezu začne rašit.

Dipladenie můžete i mírně zaštípnout či sestřihnout, je velmi rozpínavá. V období přezimování jí omezte zálivku, aby mohla projít obdobím vegetačního klidu. Určitě se nezalekněte, když jí opadají listy. Na jaře, kdy ji stejně musíte sestřihnout, se vše spraví a opět obroste.

Jak přezimovat dipladenii?

Dipladenie je tropická rostlina a mráz nepřežije. Řada pěstitelů ji proto podle Mississippi State University bere jako letničku a na podzim ji vyhodí. Pokud ji chcete mít i příští rok, musí přes zimu dovnitř. Možnosti jsou tři, teplé zimování jako pokojovka, chladné zimování na světle a uložení v chladu a tmě.

Pro všechny cesty platí stejné pravidlo. Dipladenie v zimě skoro neroste, takže potřebuje méně vody a žádné hnojivo. Pozor si dejte hlavně na přemokřený substrát a na škůdce, kterým se v teplém a suchém vzduchu bytu daří.

Kdy dipladenii dát dovnitř?

Neřiďte se kalendářem, ale nočními teplotami. RHS radí přenést mandevily a dipladenie dovnitř dřív, než v noci klesne teplota pod 10 až 15 °C. Jakmile předpověď hlásí noci pod 10 °C, je nejvyšší čas. Na první mrazík nečekejte, ten rostlinu spolehlivě zničí.

Před stěhováním rostlinu důkladně prohlédněte, hlavně rub listů a paždí. Svilušky se v teplém a suchém vzduchu bytu rychle množí a snadno přejdou na další pokojovky. Jak ji před stěhováním zkrátit, popisujeme v části o řezu.

Teplé, nebo chladné zimování?

Při teplém zimování pěstujete dipladenii dál jako pokojovku. RHS doporučuje, aby teplota v noci neklesala pod 15 °C, a Botanická zahrada v New Yorku (NYBG) radí co nejsvětlejší okno. V takových podmínkách si rostlina udrží listy a na jaře rychle naváže na růst.

Chladné zimování se hodí na světlou chodbu nebo schodiště. NYBG uvádí jako ideál kolem 10 °C a RHS dodává, že část rostlin chladnější zimování nad 10 °C přežije, ale může shodit listy. Dobře poslouží i zimní zahrada, pokud v ní teplota v noci neklesá pod 10 °C.

Třetí cestu, uložení v chladu a tmě, popisuje Illinoiská univerzita. Rostlinu zkrácenou zhruba na 15 cm uloží do sklepa nebo garáže, kde teplota nepřesahuje asi 13 °C a neklesá pod bod mrazu, a nechá ji odpočívat bez listů. Měsíc před koncem mrazů ji přesune na světlo. Jde o nejrizikovější variantu, RHS uvádí jako bezpečnou spodní hranici 10 °C.

Zálivka a hnojení v zimě

V zimě zalévejte méně. RHS radí udržovat substrát jen mírně vlhký, ale nenechat ho úplně vyschnout. Rostlinám uloženým v chladu a tmě stačí podle Illinoiské univerzity lehká zálivka nanejvýš jednou za několik týdnů. V teple zalévejte častěji, vždy až když horní vrstva substrátu proschne. Voda nesmí stát v podmisce.

Od podzimu do konce zimy nehnojte. NYBG radí v únoru rostlinu zastřihnout, a jakmile začne rašit, hnojit znovu jednou měsíčně. S prvními novými výhony ji přisuňte blíž ke světlu a zálivku postupně přidávejte.

Svilušky a molice při zimování

V teple vytápěného bytu se přes zimu snadno přemnoží sviluška, drobný roztoč, kterému se podle RHS daří v teplém a suchém prostředí. Prozradí ji jemné světlé tečkování na líci listů a na rubu drobní žlutozelení roztoči, při silném napadení i jemné pavučinky. Listy pak usychají a opadávají.

RHS jako prevenci uvádí pravidelné rosení a vyšší vlhkost vzduchu. Tipy, jak na to doma, najdete v článku jak zvýšit vlhkost v bytě. Clemson University mezi škůdci mandevil jmenuje vedle svilušek také molice, červce a štítenky. Molice poznáte podle drobných bílých mušek, které při zatřesení rostlinou vyletí.

Silně napadené listy otrhejte a rostlinu osprchujte vlažnou vodou. Na molice pomohou žluté lepové desky. Když škůdci nemizí, použijte přípravek na ochranu rostlin určený pro pokojové rostliny a dodržte dávkování z etikety.

Kdy a jak dipladenii stříhat?

Mandevily včetně dipladenií kvetou na nových výhonech. Zahradnický sloupek Mississippi State University Extension proto upozorňuje, že řez dobře snášejí a silnějším zastřihnutím o květy nepřijdete. Clemson University dokonce uvádí, že mandevila seříznutá skoro k zemi vykvete ještě týž rok na nových výhonech.

Při prvním, zakládacím řezu mladé rostliny RHS radí vybrat tři až pět silných mladých výhonů a ostatní odstranit. Ty pak u popínavých typů vyvážete k opoře. Každoroční řez patří na konec zimy nebo začátek jara, kdy boční výhony zkrátíte na tři až čtyři pupeny. Keříkovité dipladenie stačí zakrátit a zaštípnout, aby se rozvětvily.

Na podzim ji zkraťte podle místa, při chladném zimování i výrazně, na 15 až 30 cm. Tyto hodnoty vycházejí z postupů NYBG a Illinoiské univerzity. Pracujte v rukavicích, z řezu vytéká mléčná šťáva, která podle RHS může dráždit kůži.

Jak se množí dipladenie?

Vyberte stonkové řízky z letošních výhonů, které ještě nejsou dřevnaté. Nejlépe se k tomu hodí jaro až začátek léta, kdy rostlinu stejně upravujete. Po řezu upravte délku asi na 8 centimetrů a dejte řízek do vlažné vody, aby se z řezu vyplavila mléčná šťáva. Řeznou ránu pak smočte ve stimulátoru a řízky zapíchejte do čistého perlitu, případně rašeliny či písku.

RHS doporučuje řízkovat měkké výhony na začátku léta a zakořeňovat je v teple při 20 až 25 °C. Při práci si vezměte rukavice, mléčná šťáva podle RHS dráždí kůži. Substrát mějte stále mírně vlhký, ne mokrý.

Proti houbovým chorobám není dipladenie úplně odolná. Clemson University u mandevil uvádí antraknózu, která dělá na listech světle hnědé až hnědé skvrny. Kromě ní ji mohou trápit škůdci. Oblíbily si ji molice a mšice, ty ale usměrníte postřikem. Červci a puklice se mohou také objevit.

Proč dipladenii žloutnou listy?

Žluté listy řeší majitelé dipladenií hlavně na podzim, kdy se rostlina stěhuje dovnitř a mění se jí světlo, teplota i zálivka. Příčin bývá víc a často se kombinují.

• Chlad. RHS upozorňuje, že v příliš chladném prostředí rostlina shazuje listy. Hlídejte noční teploty a průvan u okna.
• Přemokření. Ve studeném a mokrém substrátu kořeny trpí a mohou zahnívat. Před další zálivkou nechte horní vrstvu proschnout a vylévejte vodu z podmisky.
• Sucho. Dlouhodobě vyschlý substrát se projeví žloutnutím také, v létě hlavně u malých květináčů na slunném balkoně.
• Svilušky. Jemné světlé tečkování listů a pavučinky na jejich rubu prozradí roztoče, víc v části o zimování.
• Málo světla. V tmavém koutě pokoje rostlina vytahuje slabé výhony a spodní listy shazuje.
• Hlad. Když v létě žloutnou hlavně starší listy a rostlina přestává kvést, chybí jí živiny nebo potřebuje větší květináč.

Pokud po přestěhování zežloutne jen pár spodních listů, většinou nejde o nic vážného. Upravte zálivku, dopřejte rostlině světlo a nechte ji, ať si zvykne. Varovným signálem je, když opadávají i mladé listy na koncích výhonů.

Je dipladenie jedovatá pro psy a kočky?

Jednoznačná odpověď neexistuje. Americká ASPCA, která vede rozsáhlý seznam jedovatých a nejedovatých rostlin pro psy, kočky a koně, dipladenii ani mandevilu neuvádí mezi jedovatými, ani mezi bezpečnými rostlinami. Stejná organizace ale upozorňuje, že sežrání jakékoli rostliny může u psů a koček vyvolat zvracení a zažívací potíže.

Opatrnost je na místě i proto, že dipladenie patří do čeledi toješťovitých, kam patří i oleandr, který ASPCA řadí mezi jedovaté. RHS navíc uvádí, že mléčná šťáva dipladenie může dráždit kůži. Rostlinu proto stavte mimo dosah zvířat, která ráda okusují listy, a při řezu používejte rukavice.

Pokud pes nebo kočka dipladenii okousali a zvrací, slintají nebo jsou apatičtí, volejte veterináře. Další rostliny, u kterých je dobré být opatrný, najdete v článku o jedovatých stromech, rostlinách a keřích.

Dipladenie na balkoně a v květináči

Na balkoně a terase je dipladenie od jara do podzimu ve svém živlu. Zahradnický sloupek Mississippi State University Extension uvádí, že potřebuje aspoň šest hodin přímého slunce denně, protože slunce podporuje kvetení. Na velmi horkém místě, třeba u jižní stěny, jí ale pomůže polostín, aby se listy nespálily. Rada držet ji mimo přímé polední slunce, o které píšeme na začátku článku, platí hlavně za sklem, kde se rostlina snadno přehřeje.

Ven ji stěhujte, až noci trvale neklesají pod 10 až 15 °C, tedy pod stejnou hranici, kterou RHS uvádí pro podzimní stěhování dovnitř. NYBG ji vrací ven v květnu nebo červnu, rozhodující jsou ale noční teploty, ne datum. Pro růst potřebuje podle RHS aspoň 21 °C přes den a 18 °C v noci, takže v chladném jaru venku spíš stagnuje.

Do truhlíku a závěsného koše se hodí hlavně keříkovité dipladenie, které nepotřebují oporu a podle Mississippi State University dobře fungují jako výplň v kombinovaných nádobách. Popínavé mandevily potřebují mřížku nebo oporu, podobně jako popínavé rostliny na plot.

Nádoba musí mít odtokové otvory. Substrát má být stále mírně vlhký, ale dobře propustný, aby voda u kořenů nestála. Pokud máte málo místa, stačí jeden větší květináč v rohu. Inspiraci, jak rostliny na malé ploše rozmístit, najdete v článku jak si zařídit malý balkon či terasu.

Dipladenie, nebo mandevila?

Podle dnešní botanické konvence jde o jeden rod. Dipladenia je dřívější botanické jméno, od roku 1933 se tyto rostliny řadí do rodu Mandevilla. Ten popsal anglický botanik John Lindley už v roce 1840, rod Dipladenia Alphonse de Candolle až v roce 1844, a starší jméno má přednost.

Clemson University uvádí, že rod zahrnuje asi 100 druhů tropických amerických dřevnatých lián, a RHS dodává, že se mandevily dodnes často prodávají pod původním jménem Dipladenia. Příkladem je druh popsaný níže, který William Hemsley v roce 1896 pojmenoval Dipladenia sanderi a Robert Woodson v roce 1933 přeřadil do rodu Mandevilla.

V obchodech se oba názvy používají spíš podle vzhledu. Jako dipladenie se obvykle prodávají kompaktní keříkovité rostliny s menšími listy a květy, které nešplhají, jako mandevily popínavé liány s většími květy. Zahradnický sloupek Mississippi State University Extension z roku 2022 upozorňuje, že označení na cedulce často nesedí, protože se oba typy navzájem kříží.

Pro péči rozdíl skoro nehraje roli. Světlo, teplota, zálivka i přezimování jsou u obou stejné. Liší se hlavně tím, že popínavá mandevila potřebuje oporu a víc místa.

Typy dipladenie

Dipladenie žlutá

Žlutá dipladenie je obchodní označení, ne botanický druh. Floridská univerzita (UF/IFAS) upozorňuje, že jako žlutá mandevila se často prodávají botanicky jiné rostliny, například Pentalinon luteum. Před koupí se proto podívejte na latinský název na cedulce.

Můžete ji udržet ve tvaru keříku, pokud ji seříznete. Kvete od května do října. Pěstovat ji můžete v pokoji, v letních měsících ji ale klidně umístěte i venku. Pravidelně ji zalévejte, jinak vám začne žloutnout.

Dipladenie sanderi

Má trubkovité květy v barvě bílé, červené nebo růžové. Pěstujte ji v přenosné nádobě a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost. Dá se vést po opoře jako pnoucí liána.

Dipladenie hybrida rio

Nejde o samostatný botanický druh, ale o obchodní řadu moderních šlechtěných kříženců. Šlechtitel ji popisuje jako kompaktní, raně kvetoucí rostliny, které nešplhají. Kvete v barvách bílé, růžové a v několika odstínech červené.

Je to vděčná kompaktní rostlina, která kvete celé léto. V zimě odpočívá a kvetoucí ji koupíte až na jaře, poukaz na ni ale může posloužit jako vánoční dárek pro ženu.